Rakousko chce snížit příspěvky na péči o děti, pokud v Rakousku nežijí

Rakouská lidová strana (OVP), která je součástí koaliční vlády, už dlouho uvažuje o omezení výše přídavků na děti zaměstnanců pracujících v Rakousku, které žijí v jiné zemi EU.

Plné prídavky by mali byť, len ak deti žijú v Rakúsku.

Výše rodinných přídavků by měla být upravena podle výše rodinných přídavků vyplácené v zemi obvyklého pobytu dětí. Zavedení tohoto opatření předpokládá rakouská vláda úspory ve výši sto milionů eur.

Podobně jako v případě Rakouska, v Německu vláda prostřednictvím úřadu ministra zahraničních věcí Wolfganga Scheublea uvedla, že plánuje provést podobné opatření.

To je sice i  záměr Evropské komise, ale s opatřením k upravení výše nesouhlasí.

Wolfgang Mazal, odborník na sociální a pracovní právo v Rakousku, však uvádí, že souhlas EU s tímto krokem rakouské vlády nemusí být zbytečný. Wolfgang Mazal ve svém stanovisku z nařízení Evropské komise uvádí, že občan jedné země EU, který je zaměstnán v jiné zemi EU, má nárok na rodinné přídavky pro děti bez ohledu na to, zda tyto děti žijí v totéž zemi.

To znamená, že například rumunský občan, který pracuje v Rakousku a jeho dvě děti žijí v Rumunsku, má nárok na rodinné přídavky z Rakouska pro obě jejich děti.

Nicméně podle odborníka to neznamená, že výše rodinných přídavků musí být vyplácena podle rakouských standardů. Mazal vysvětluje, že v Rakousku mají přídavky takovou důležitost, že ulehčují rodičům výdaje na své děti. Pokud dítě žijící v Rumunsku obdrží rodinné přídavky ve výši, kterou dostávají děti v Rakousku, není to spravedlivé, protože životní náklady v Rakousku a Rumunsku jsou velmi odlišné.

Evropská komise vychází z spravedlivého přístupu.

Mluvčí evropske komise Christian Wigand ještě nechce komentovat dohady z Rakouska. “Zatím nemáme žádný konkrétní návrh,” řekl mluvčí. Jak zdůraznil, Evropská komise je zvláště znepokojena zásadou spravedlnosti pracovní mobility v Evropské unii. “Zásada je jasná: to samé platí pro stejnou práci na stejném místě, což se týká i sociálních příspěvků a dávek.”

Mazal nesouhlasí s tím, že ne Evropská komise, ale Evropský soudní dvůr by byl rozhodující, kdyby bylo rakouské opatření zavedeno do praxe. Lze předpokládat, že zde by rakouské předpisy skončily.

Nicméně odborníci na evropské právo jsou opatrnější, pokud jde o posouzení šancí na úspěch v soudních sporech.

“ESD ve většině případů rozhodl ve prospěch zaměstnance. Pokud by rozhodnutí ESD pokračovali v této právní linii, nemyslím, že by toto rakouské opatření mohlo být u Evropského soudu úspěšné”, řekl Walter Obwexer, evropský právní expert.

Není však zcela vyloučeno, že Evropský soudní dvůr nebude mít pravdu v souladu s minulými rozhodnutími. Rostoucí politický tlak bohatých zemí Evropské unie může být předchůdcem jiného rozhodnutí.

Předseda zastupitelstva rakouského lidu v Evropském parlamentu, Othmar Karas, je zdrženlivý  v názorů za svji stranu. “Každé opatření je možné, ale nesmí být diskriminační a nesmí dělat rozdíl mezi občany Evropské unie,” řekl Karas.

Zatím kriticky se staví k návrhu i vládní partneři lidovců (OVP), rakouští socialisté (SPO). “Chceme aby se rozdíly v Evropě zmenšovaly a ne zvětšovaly. Toto opatření je prostředkem k zabetonování velkých rozdílů”, řekla Evelyn Regner, politička socialistů.

Pokud se socialisté nakonec přidají k návrhu, rozhodnou se v dalších společných rozhovorech.

Pokud se toto opatření dostane do praxe, bude to mít vliv i na tisíce Čechů pracujících v Rakousku, jejichž děti žijí v Česku. Nemusí se však obávat, že nedostanou žádné přídavky na děti. Nicméně jejich výška může být omezena na částku, kterou běžně vyplácejí v Česku.

Není však vůbec jisté, že opatření bude prováděno rakouskou vládou.

EU ohrožena?

Evropská unie prožívá velmi bouřlivé období. Případ Brexitu jasně ukázal, jak lidé v nejbohatší části Evropské unie vnímají ohrožení svých sociálních standardů. Bezpodmínečně může být trvání Evropské komise pro zásady více než dvacet let pro Evropskou unii jako celek velmi nebezpečné.

V samotném Rakousku se Strany pro svobodu (FPO), podle všech nedávných anket, staly nejmocnější politickou stranou. Tato strana nepopírá, že v případě nadměrných omezení státní svrchovanosti může upřednostnit Rakousko před Evropskou unii. Podobně existují také Nizozemsko nebo Itálie.

Striktní požadování sociálních výhod ze strany nových členů EU pro své občany, pracujících v bohatších zemích EU, může urychlit, nebo aktivovat proces rozpadu, nebo rozdělení EU, na co bychom v konečném důsledku doplatili úplně všichni.

Všechno špatné je k něčemu dobré

Kdyby staré členské státy Evropské unie přísně trvaly na omezení sociálních výhod pro občany z nových členských států, v podstatě by to posílilo suverénní rozhodnutí jednotlivých členů EU, což nakonec nemůže být pro nás ani zcela škodlivé.

Západním politikům by se totiž asi těžko vysvětlovalo, že chtějí omezit občany našich zemí na jedné straně a současně požadovat povinné kvóty na přijímání uprchlíků, na straně druhé.

Podobný scénář by byl také v případě očekávaného tlaku starých členů EU sjednotit daňovou politiku, což by mohlo být ekonomicky zničující pro země jako Česko. Autonomní daňová politika jednotlivých členských států EU je jedním z mála ekonomických prostředků, které mohou zvýšit konkurenceschopnost země s nižší životní úrovní.

Velmi vysoké sociální standardy starých zemí EU spolu s demografickým vývojem v Evropě a rostoucí konkurenceschopností jiných zemí světa, zejména z Asie, způsobují stále více ekonomických problémů v Evropě a skutečné snížení životní úrovně evropských občanů.

I v případě britského referenda byli pracovníci a sociální imigranti z jiných zemí EU největším argumentem proti setrvání v Evropské unií. Obyvatelé Rakouska a Itálie mají stejné nebezpečí. V každé z těchto zemí již existuje významná politická síla, která čerpá z obav a obav svých občanů, a také zkoumá obavy zaměstnanců z nových členských států EU, kteří podle jejich názoru snižují domácí sociální a mzdové standardy.

Pokud by se tato politická síla uskutečnila v několika zemích, byla by to skutečnou hrozbou pro existenci EU.

Jako lepší řešení by bylo pro Česko výhodné také částečné přijetí národních návrhů sociální politiky jednotlivých zemí EU, stejně jako nezávislost EU v oblasti daní a přistěhovalectví.